Název

Šílené úpravy

Popis

.
.
Jednoho studeného večera mě zvláště intenzivní nuda donutila k zoufalému činu. Šel jsem na diskotéku. Poprvé a doufám, že i naposledy. Vinu na tom z části nese moje sestra. Nalákala mě na možnost potkat ,,staré“ známé, a já v dočasném zmatení smyslů podlehl nátlaku okolností. Neměl jsem to dělat.
Hrůzná akce konala se v prostorách staré sokolovny. Začal jsem průzkumem terénu. V prvním patře obležený bar s galerií lihovin. S překvapením však dostávám i nápoj zcela ethanoluprostý. Naštěstí tento zločin ujde všeobecné pozornosti, a tak unikám trestu. Mizím do přízemí. Tady jsou další dvě podpůrné nálevny fungující jakožto záchrana pro žíznivé návštěvníky, kteří by pro samou ,,dehydrataci“ nezdolali schody. A nemohu zapomenout, naneštěstí, na hlavní sál, centrum všeho šílenství. Velká temná místnost, osvětlená jen lasery, které bičují rohovku. Rychle blikající bílé světlo budí dojem trhaných pohybů, čímž kolektiv tanečníků vypadá ještě více jako tlupa zombií. Rytmus připomíná nepovedený remake staré guinejské skladby jež bubnoval zkouřený kanibal ohořelou kostí na lebku své pozdní večeře. Někdo po mě hodil pivo. Asi jen náhodou, protože vlivem absence alkoholu v krvi stávám se pro jeho poživatele neviditelným. Bez povšimnutí, bez hnutí zde stojím v rozbouřeném moři.
Oceánská metafora hodí se mi i na dění mimo ,,taneční“ sál. V ostatních prostorách totiž pohyb davu připomíná mořské proudy. Každý má jiný směr. Horký proud skládá se z lidu toužícího po kyslíku a ochlazení organismu, proto vytrvale plyne k východu, kde se rozlévá po dvoře. A odtud zase Ledový proud snaží se o urychlený návrat do teplých vod interiéru. Poslední z proudů, tzv. Suchý směřuje k hlavnímu baru, kde horlivě navyšuje hladinu. A tato zajímavá migrace neustává po celou noc.
Mě zanesla k jednomu z barů. Kupuji dalších pět set ml. kapalného cukru. Vedle mě nějaká skupinka vykřikuje na obsluhu ruská jména. Na schodech potkávám slečnu, která roznáší pizzu. Přemýšlím, kdo je starší. Jestli ta pizza nebo já.
Na místo chování davu teď zaměřuji svou pozornost na jedince. U příslušníků druhu sapiens sapiens způsobuje alkohol zajímavý proces, který bych nazval deevolucí. Člověk, čert ví, proč dvakrát rozumný se vlivem intoxikace vrací do svých předchozích vývojových ,,stadií“. Je to tady jako výlet do pravěku. Dotyčná individua postupně ztrácí schopnost analytické úvahy a v pozdní fázi i schopnost artikulované řeči. Postoj se stává stále méně vzpřímeným, někteří dokonce opět užívají k chůzi všech čtyř svých končetin. V závěru tito primáti překvapivě nelezou zpět do korun stromů, ale blíží se spíše řádu plazů. Vzhledem ke geografické poloze země, jsem zatím nebyl svědkem toho, že by se některý z nich pokusil o návrat do moře coby ploutvonožec.
Ale dost bylo biologie. Realita není pro mě příliš zajímavá. Chaos, kouř, a hluk, šlapu po rozbitém skle. Ale v představách jsem daleko, toulám se hlubokými lesy, pluji ranní mlhou po hladině tichého jezera, z hřebenů hor sleduji západ slunce.
Zábavnou tečkou dne byla slova mého opilého kamaráda. Když jsme ho se sestrou odvedli domů, složil se na postel, jakoby do rakve a zvolal: ,,Já jsem teď Drákula“.
Blíží se svítání.

Nastavení