Název

Fotky

Popis

.
.
Nedávno, tak před čtyřmi lety se mi stala strašlivá věc. Dospěl jsem. Tedy jen právně, duševně to zatím zcela neplánuji. Z této děsivé události, plynou pro mne různé závažné důsledky. Například, smím se oženit, a mohou mě zavřít do vězení. Přesto, že nesouhlasím s tvrzením o podobnosti obou stavů, zatím ani jeden neplánuji. To s čím jsem však od té doby až příliš často konfrontován je byrokracie. Pod tímto slovem vždy jsem si představoval, jakousi obludu, jež by směle mohla stát po boku antické Chiméry a sester Gorgonských. Brzy po svých osmnáctých narozeninách jsem zjistil svůj omyl a byl nucen uznat, že (výše uvedené dámy prominou) zdaleka je převyšuje. Marné je chodit na úřady s Perseovým štítem a šípy z olova. Byrokratická stvůra připravila mě mimo jiné o mou radost z vyplňování různých dotazníků a podobných listin. Dříve jsem vítal setkání s těmito papírovými vyzvědači, neboť v dobách mé nezletilosti nevznášela se nad nimi hrozba právních postihů a poskytovaly tak krásnou literární svobodu.
Jako školní dítka bývala jsme občas poctěna nějakou nám neznámou institucí, která ze záhadných důvodů prahla po našich nedospělých názorech a vůbec chtěla zvědět, co jsme zač. Velmi, ti lidé, jistě litovali tohoto svého nápadu. Vzpomínám si například na jeden takový list, ve kterém jsme byli tázáni, krom jiného, na naši národnost. Poté co nám paní učitelka neprozíravě vysvětlila, že příslušnost k národu je dobrovolná a svobodně volitelná, s nadšením jsme otevřeli zeměpisné atlasy. Ubohý zaměstnanec příslušného úřadu, který byl čtením těchto dokumentů pověřen, musel patrně žasnout, kde se zrovna v našem malém městě vzala tak neobyčejně multikulturní třída. Tolik Hurónů, Svahilců, Ogallalů, Papuánců, Uruguayců, Tatarů a Hotentótů pohromadě se jen tak někde nevidí.
Na jednom táboře jsem měl zase vyplnit otázku, které tři předměty bych chtěl mít u sebe, kdybych se ocitl sám na pustém ostrově. Snad všichni kolem mne uvedli věci jako ostrý nůž, stan a dobré boty. Já však, v takové situaci spokojil bych se s obyčejnou menší jachtou. S jistou škodolibostí si představuji své kolegy, jak na svém ostrůvku sedí před stanem a ostrým nožem si krájí k večeři ty dobré boty.
Nejčastější a největší otázkou kterou dítě dostává nejen z dotazníků ale i od rodičů a učitelů je ona základní: Čím bys chtěl v životě být? Co bys chtěl dělat? Jak by ses chtěl jednou živit? Klasické dopovědí: 1. Nevím, 2. Nic, 3. Čokoládou
V nižším věku, ať už dítě řekne cokoliv, vyslouží si buď jen shovívavé pousmání, nebo okamžité vysvětlení, že tohle teda určitě dělat nemůže, protože…
Tento typ dotazu také nechtěně roztřídí děti do několika skupin podle odpovědi. Znudění a otrávení řeknou, že je jim to jedno, hodní a ochočení uvedou povolání rodičů, nebo učitelské, skupina drzých reaguje výčtem plánovaných kriminálních činností, za což si vyslouží trest, zřejmě preventivní, a ti kteří disponují tzv. divokou fantazií vymyslí tak nezvyklou odpověď, že jsou neprodleně posláni ke školnímu psychologovi nebo do pedagogické poradny. Sám jsem v takové poradně byl, jelikož naše paní učitelka pojala silné podezření, že jsem debilní, a chtěla si tento názor úředně potvrdit.
Jak se blížil konec naší povinné, tedy základní školní docházky, odpověď byla vymáhána se stále větší intenzitou. Přímo do naší školy zavítal odborný pracovník s celostátními, velmi oficiálními testy, které garantují nezpochybnitelné výsledky. Vyplnili jsme mnoho řádků a políček, křížkovali a zaškrtávali Á, Bé, Cé, Né… A když už nebylo co popsat a vyschl poslední inkoust, zmizel odborník na budoucnost zpět do svého tajemného hnízda.
Nezbývalo než čekat. A když už jsme ani nedoufali, přišla obálka. Pouze do rukou zákonných zástupců, protože ty naše ještě nebyly dostatečně zletilé. Zásilka obsahovala výsledky, manuál k výsledkům a osmistránkový návod pro manuál k výsledkům. Modul A. Na samém konci, mezi kulatým razítkem a nápisem Důvěrné! Chránit před zneužitím!, stála naše budoucnost, neboli doporučené obory. Můj ortel byl - Ekonomika, Technická chemie silikátů, nebo Umění.
Dlouho jsem na otázku, co budu v životě dělat, hledal odpověď. Ale dnes už jí mám, a jsem připraven do všech dotazníků a každému tazateli upřímně a s přesvědčením napsat a říci: Chtěl bych být hradním strašidlem.

Kategorie a štítky

Nastavení